IX. třída abs. 2019

V pátek 28. června se naši deváťáci rozloučili se svou základní školou, se svými učiteli, pracovníky školy i spolu navzájem. Odešla třída, která teď na svém konci mnohé překvapila. Hlavně v tom, jak se dokázali společně nadchnout pro nějakou věc a jak kolikrát dokázali i nemožné…

A co nám k tomu řekli sami deváťáci? 

„Rok se s rokem sešel a nastal ten smutný, ale zároveň slavný a radostný okamžik. Odcházíme ze základní školy. Léta strávená ve školních lavicích nám teď přijdou, že utekla jako voda. Je konec jednoho krásného životního období. Období prvních lásek, nezapomenutelných zážitků, nevhodných vtípků a dalších pubertálních záležitostí.

Všechno to začalo v roce 2010. Je až neuvěřitelné, že jsme vlastně před chvílí přišli na tuto školu a viděli jsme deváťáky, kteří pro nás představovali úplně jiný svět, a šel z nich obrovský respekt. Teď jsme to my, kdo jsou ti nejstarší na této škole a sami ještě pořádně nevíme, co vlastně chceme v životě dělat. Je důležité si uvědomit, že toho času už moc není a to, co budeme chtít celý život dělat, co nás bude naplňovat a bavit, si musíme ještě pořádně rozmyslet.

Číst, psát a počítat nás naučila paní učitelka Kohoutková. Poté si nás do parády vzala paní učitelka Chrobáková a na konec prvního stupně paní učitelka Střílková.

Přechod na druhý stupeň byl velmi náročný, ale pod vedením pana učitele Papežíka se to dalo hravě zvládnout. Během těch let jsme neznali jenom učení, ale také jsme jezdili na nejrůznější výlety, exkurze a další školní akce. Ale ne vždy jsme potřebovali učitele, aby organizovali naši zábavu. Jako třeba hra na babu okolo celé školy, která každého žáka stála poznámku. Dále schovávání se ve skříni před učiteli, zkracování si dlouhých tratí v hodinách tělocviku a spoustu dalších vylomenin.

Devátá třída byla plná strachu z přijímacích zkoušek, ale za velké pomoci paní učitelky Papežíkové a Vaculíkové se každý z nás dostal na střední školu, kterou si vybral.

Tato škola nás nenaučila jen to, co bychom měli umět v dalších letech. Naučila nás spolupracovat, respektovat sebe navzájem, mít rádi lidi bez ohledu na to, jak vypadají.

Na závěr bychom chtěli poděkovat celému pedagogickému sboru, že s námi měl obrovskou trpělivost, i když to mnohdy nebylo lehké. Ale to největší poděkování si zaslouží pan učitel Papežík, který jako náš třídní při nás stál v dobrém i ve zlém po celé čtyři roky. Moc dobře jsme věděli, že mu na nás záleží a že se na něj můžeme kdykoliv obrátit. Poděkování patří také panu školníkovi, paním uklízečkám a kuchařkám.

Na prázdniny se těšíme, ale máme takový zvláštní pocit z toho, co bude po nich. Od září začne vše znovu. Ale chceme Vás ujistit, že jednou společně budeme na naši základní školu vzpomínat s úsměvem na tváři a rádi se sem budeme vracet.“